Z čeho vycházím ve své praxi
- Můj přístup je celostní, nehodnoticí a empatický.
- Ve své práci čerpám z různých kulturních a náboženských – západních i východních tradic.
- Díky psychologickému studiu na UK v Praze, mi byl do rukou propůjčen nástroj, jež mi pomohl uchopit a začít pojmenovávat mnohé z toho, co jsem dosud „jen“ intuitivně cítila.
- Z psychologů mě úplně na začátku oslovil S. Freud a C.G. Jung.
- Později k nim přibyli mnozí další ctění pánové a dámy, jejichž jména nebudu pro jejich četnost uvádět. Nerada bych někoho opomněla. Další zásadní událostí mého profesního života bylo absolvování konstelačního výcviku, který mi podstatným způsobem rozšířil paletu a účinnost mých pracovních nástrojů.
Máte se rádi?
V posledních několika letech mě oslovuje též šamanská tradice, jež mě učí ctít přirozené přírodní zákony a (znovu) vnímat a objevovat posvátný rozměr naší lidské existence.
Kdysi jsem četla jednu knížku. Její autor se nás čtenářů zeptal, jestli se máme rádi…Po otázce: „Odpovězte upřímně, máte se rádi?………Následovala vytečkovaná skoro celá stránka. Snad aby měly kam kapat slzy, které se začaly z mých očí koulet jako velké hrachy jakoby samy od sebe.
Správně asi tušíte, že moje spontánní odpověď byla, že se ráda nemám. Najednou mi to přišlo strašně líto. A bylo to taky vůbec poprvé, kdy se mě někdo odvážil na takou věc vůbec zeptat. Když jsem našla odvahu otočit stránku, čekalo na mě naštěstí hned na prvních řádcích vysvobození. To přišlo s následující větou:“ Pokud jste si před chvilkou odpověděli jako já před lety, mám pro Vás jednu velmi dobrou zprávu. Právě teď, v tuto chvíli se můžete rozhodnout, že to chcete změnit.
Svou minulost si tvoříme celý život
Říká se, že co se stalo, nedá se odestát, a že minulost se nedá změnit. Zbydou nám jen vzpomínky a i ty, podobně jako fotky ve starém albu, časem vyblednou. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš už tady nejsem. A rozhodně nejsem tady s Vámi a nesdílím svůj příběh. Příběh s mnohými konci a novými začátky.
Jednou jsem slyšela rozhovor s Jaroslavem Duškem, který mluvil o minulosti, kterou neustále přetváříme tím, jak k ní v současnosti přistupujeme. Podepisuji, souzním. Naštěstí můžeme díky svým životním zkušenostem, novým a zdánlivě ztraceným informacím svoji minulost přehodnocovat, nově chápat, přijmout zdánlivě nepřijatelné a nakonec se rozhodnout odpustit. Ne kvůli druhým, ale kvůli sobě. Odpustit všem spoluhráčům naší společné životní hry včetně spoluhráče nejdůležitějšího – nás samotných.