Poznejte mě osobně
Žijeme v náročné době obklopeni mnohými dramaty. Ale také ve fascinující době dříve nepředstavitelných možností a bezpočtu příležitostí k zásadní osobní proměně. V době definitivního loučení s důvěrně známými starými vzorci, výstupu z role obětí, viníků a zachránců. Starý svět jako by se bortil čím dál tím rychleji… Pokud chceme nový život, musíme udělat nová rozhodnutí. Pokud chceme hodně velkých změn, musíme toho nechat hodně za sebou. Pokud se chceme stát tvůrci svého života, musíme se zvednout ze židle, jít a otevřít nové dveře. Teprve pak se vše promění…
Všechno to začalo dávno, před mnoha lety. Psal se rok 1991 a já byla na mateřské s roční dcerkou. Z mé téměř dokonalé sociální izolace, po přestěhování jsem na novém místě nikoho neznala, mě vysvobozovaly hovory s manželem o jeho práci, hlavně pak o vztazích na pracovišti jsem věděla snad už úplně vše. Jednoho dne mi donesl časopis „Ty a já“. Osudový bod zlomu přišel po přečtení rozhovoru s Doc. Filipcovou o grafologii. A já, třebaže jsem dosud nikdy nikam nepsala, jsem se odhodlala této dámě, poslat prostřednictvím redakce dopis, zda neplánuje otevřít kurzy grafologie u nás. Naštěstí plánovala a za tři měsíce jsem mohla nastoupit do studia jednoho z prvních grafologických kurzů u nás.
Moje vědomá životní cesta právě začala
Následovaly měsíce a roky, které by se daly přirovnat k jízdě na mnoha atrakcích v lunaparkových kulisách divokých devadesátek, kdy slovo nemožné dočasně vymizelo z našeho slovníku. Pátrání po nových cestách a přístupech k životu mě přivedlo ke grafologii a psychologii a přes
Psychologii radosti mě zavedlo postupně až k sobě samé. Jestliže se říká, že do pekla vede cesta přímá, mám velkou šanci skončit někde úplně jinde.
Mé dávné studium na VŠZ tak bylo, viděno optikou dneška, odbočkou jen zdánlivou, podobně jako moje práce zootechničky v jednom dobře zavedeném JZD. Stačila jsem si projít i okresním úřadem, kde jsem kolaudovala vodovody a čističky, po nějakou dobu jsem pracovala i jako vedoucí živnostenského úřadu. Všechno, co jsem dělala, jsem měla svým vlastním způsobem ráda. Všude se bylo co učit. Ale…
Nikdy jsem se nevešla do běžných, ani těch méně běžných, konvenčních rámců, přestože bývaly doby, kdy jsem se o to všemožně snažila. Taky jsem chtěla, aby mě měli všichni rádi. Vždy jsem však měla přirozenou úctu k tradici, umu a odvaze našich předků. V současné době často přemítám o novém světě, životě bez iluzí a falešných kulis, kterého chci být součástí. Začínám čím dál tím více cítit a vnímat jeho či své staronové a přirozené kvality, na které jsem v průběhu života zapomněla nebo je někdo cestou poztrácela. Jako by se začaly chodit jedna po druhé postupně představovat či spíše znovu se připomenout. Chceš – nechceš? S pokorou a vděčností je vítám na začátku své další životní kapitoly.
Zase stojím v jakémsi staronovém bodě 0. Už jsem tady byla. Jen teď víc s nohama na zemi, propojena se svými kořeny obdařena mnohými leckdy velmi bolestivými, ale o to cennějšími zkušenostmi. Vracím se sama k sobě, svoji ženskou sílu jsem se už naučila vnímat jako velký dar. Jsem otevřená všemu novému, leč hostům s nekalými úmysly dokážu bez uzardění zabouchnout dveře přímo před nosem.
Vítej, kdo v dobrém přicházíš.
Studia a má kariérní cesta…
Můj profesní příběh začíná ukončením studia psychologie v roce 1988. Po sametové revoluci jsem pokračovala studiem grafologie a do roku 1995 působila jako lektorka grafologie v České grafologické komoře.
V roce 1996 jsem stála u zrodu soukromé školy grafologie a psychologie CALIX, připravila její koncepci a výukové materiály. jako lektorka jsem zde působila až do roku 2010. Ve stejném období jsem spolupracovala s Českou televizí v rámci nadace World Circle Foundation na projektu Nevyjasněná a Předčasná úmrtí.
V roce 2000 jsem úspěšně dokončila magisterské studium jednooborové psychologie na FF UK v Praze. O dva roky později jsem získala v tomto oboru titul PhDr. a učila na katedře psychologie. Od roku 2002 do roku 2010 jsem absolvovala interní doktorandský program, v rámci kterého jsem se věnovala výzkumu mezních situací člověka.
Vlastní poradenskou praxi provozuji od roku 2003. V letech 2004 až 2006 jsem působila jako skupinová terapeutka v Letohrádku Vendula, stacionáři pro klienty se speciálními potřebami v Horním Bezděkově. Již řadu let pořádá víkendové sebezkušenostní semináře. Jsem spoluzakladatelkou konceptu Psychologie radosti (2010 – 2022) zaměřeného především na překonávání přežitých scénářů a stereotypů s důrazem na česká národní specifika.
V průběhu „covidových“ let (2020 – 2022) jsem se věnovala stále více žádanému individuálnímu poradenství, což přispělo k rozhodnutí projekt Psychologie radosti ukončit a zaměřit se s větší intenzitou na aktuální témata napomáhající klientům nově se zorientovat a optimálně čelit všem současným životním výzvám.